Rytmus srdce

Rytmus srdce > Arytmie > Vaše příběhy

Vaše příběhy

Martina: Život s implantabilním kardioverterem-defibrilátorem


„Tento přístroj umožňuje přerušit životu nebezpečné poruchy srdečního rytmu. Já nosím již pátý, svůj první jsem dostala ve svých 19 letech. Do té doby jsem často omdlévala a nikdo si se mnou nevěděl rady.

Teprve v pražském IKEMu mi vysvětlili, že trpím závažnou poruchou srdečního rytmu, která by mě mohla kdykoli ohrozit na životě. Jako řešení mi nabídli implantaci tzv. kardioverteru-defibrilátoru.

Jedná se o malý přístroj, který se implantuje pod klíční kost a jehož elektrody jsou uloženy přímo v srdci. Když dojde k poruše srdečního rytmu, přístroj reaguje výbojem, který srdeční rytmus opět srovná.

Vyrovnat se s tím, že mám voperovaný nějaký přístroj, který do mého života vnáší spoustu omezení, pro mě nebylo lehké. Navíc mě jako ženu trápilo i to, že mám po implantacích na prsou jizvu. Postupně jsem si ale zvykla a dnes si naopak říkám, že na rozdíl od spousty lidí, kteří mohou mít kdykoli srdeční zástavu, mě to nehrozí, protože kardioverter-defibrilátor mě před ní ochrání.

Mezitím jsem potkala svého životního partnera  a v roce 2008 se nám narodil syn Maxmilian. Z porodu jsem měla obavy právě kvůli defibrilátoru, existuje možnost  pro tuto událost přístroj vypnout, ošetřující gynekolog  však doporučil císařský řez. I přesto, že syn pospíchal na svět v prvním možném termínu a ne tak jak mu to lékaři naplánovali, proběhlo vše zcela bez komplikací.

Chtěla bych proto říci všem, kdo takový přístroj nosí a ještě se s ním úplně „necítí“, že stojí za to se s ním sžít,  protože pak zas můžete žít tak, abyste se cítili spokojení a nemuseli se bát, co bude zítra ….“

Marie: Srdce na dálkové ovládání

„Celý život jsem byla relativně zdravá, až na nějaká ta občasná nachlazení, ale to zná každý. Pak jsem jednoho krásného dne na návštěvě u známých najednou omdlela, a kdyby mi příbuzní neposkytovali asi 10 minut první pomoc, ani bleskurychlý převoz záchrankou do nemocnice, by mi asi už nepomohl – zastavilo se mi totiž srdce …

Lékaři mi zjistili poruchu srdečního rytmu, která by mě mohla ohrožovat na životě, a tak mi jako preventivní opatření voperovali implantabilní kardioverter-defibrilátor. Je to drobný přístroj, který má elektrody přímo v mém srdci a v případě, že dojde ke změně srdečního rytmu a přístroj ji vyhodnotí jako nebezpečnou, elektrickým výbojem vrátí můj srdeční rytmus do normálu.

Sama jsem byla překvapená, jak se mi ulevilo. Mám 5 dětí a představa, že by se mi mohlo něco stát a ony by zůstaly samotné, pro mě byla děsivá. Takto vím, že já i mé děti jsme v bezpečí.

Život s přístrojem přináší samozřejmě spoustu omezení. Já si navíc ani přítomnost přístroje v těle moc neuvědomuju, takže si musím často připomínat, že musím být na některé věci opatrná. Lékaři v IKEMu mi navíc pomohli ještě v jedné věci: nejsem z Prahy, bydlím na Vysočině, a tak časté kontroly v nemocnici by pro mě byly časově i finančně náročné. Lékaři mi poskytli systém pro dálkové sledování voperovaného defibrilátoru, který sleduje můj stav. Systém vypadá tak trochu jako set-top box a já ho mám na nočním stolku. V noci sleduje činnost mého srdce a všechny informace odesílá přímo na kliniku. Lékaři jsou tak nepřetržitě informováni o mém stavu, a pokud by se vyskytly obtíže, mohli by ihned zakročit. Jsem tak mnohem klidnější, protože vím, že by se o potížích dozvěděli včas.“

František: Zpátky k tenisu

 „Celý život se věnuji tenisu, jsem dokonce trenér, a nikdy by mne nenapadlo, že bych měl být bez něj. Lépe řečeno – musel. Až se začaly objevovat epizody, kdy jsem se necítil dobře, zadýchával se a jakákoli fyzická námaha mi činila obtíže. Po nějaké době pro mě byl problém dokonce i vyjít schody…

Lékaři mi diagnostikovali fibrilaci síní, což je jedna z nejsložitějších poruch srdečního rytmu. Nějakou dobu jsem bral léky, takzvaná antiarytmika, ale můj stav se nijak nelepšil, právě naopak. Kromě všech těchto obtíží jsem se cítil velice deprimovaný, protože můj zdravotní stav začal postupně ovlivňovat úplně celý můj život, všechny jeho oblasti.

Když mi lékaři v pražském IKEMu nabídli možnost zkusit léčbu pomocí katetrizační ablace, prakticky jsem neváhal. Tím spíše, že jsem měl 90% šanci se arytmie zbavit navždy!

 Vysvětlili mi, že se jedná o invazivní výkon, při kterém zavedou do mého těla tzv. katétry, kterými pak povedou elektrický proud a v mém srdci vytvoří řadu „spálenin“, která izolují místa, odkud se arytmie šíří. Když mi navíc ukázali, že to všechno provedou pomocí robota – tedy na dálku – začal jsem se doslova těšit. Kromě naděje se arytmie zbavit, kterou mi takto dali, mě ještě zajímala i technologie, která se mi zdála úžasně jednoduchá a efektivní.

Můj pocit se potvrdil, protože během pobytu na sále jsem byl jen v částečné narkóze, a mohl tudíž dokonce mluvit s lékaři, kteří zákrok prováděli. Navíc to skoro nebolelo. V nemocnici jsem zůstal všehovšudy 2 dny a pak už jsem jel domů.

Dnes už zase aktivně sportuju, dokonce hraju hokej, a nemám žádné obtíže. Jsem moc rád, že jsem se rozhodl odstranění arytmie touto cestou podstoupit. Měl jsem pochopitelně i obavy, ale z dnešního pohledu mohu říct jen to, že to za to stálo!“

Partnerské organizace:
  • #
  • #
  • #
  • #