Rytmus srdce

Rytmus srdce > Léčba > Resynchronizační léčba

Resynchronizační léčba


Co je srdeční resynchronizační léčba

Jedná se o odborné označení léčby některých nemocných se srdečním selháním pomocí kardiostimulace. Znamená to, že tito pacienti mají přístroj naimplantován nikoli z důvodu léčby srdeční arytmie, ale k úpravě narušeného načasování stahu pravé a levé komory srdeční. K takové poruše synchronizace stahu obou komor dochází zhruba v 10-15 % všech případů srdečního selhání a výskyt této poruchy narůstá se závažností srdečního selhání.

Princip resynchronizační léčby

Principem resynchronizační léčby je zavedení speciální stimulační elektrody do některé ze srdečních žil na povrchu levé komory s následnou implantací elektrod do pravé komory a do pravé síně. Současná stimulace levé a pravé komory vedou k synchronizaci kontrakcí a k měřitelnému zlepšení čerpací funkce srdce. Tím dochází ke zlepšení výkonnosti pacientů a zmírnění projevů srdečního selhávání, především dušnosti a únavnosti.

Kromě zlepšené kvality života pacientů se snižuje potřeba tyto pacienty hospitalizovat v důsledku srdečního selhání a studie z poslední doby ukázaly, že srdeční resynchronizační léčba zlepšuje i prognózu nemocných. Vzhledem k tomu, že pacienti s pokročilým srdečním selháním mají obecně zvýšené riziko náhlé srdeční smrti v důsledku komorových arytmií, kombinuje se dnes často léčba pomocí implantabilního kardioverteru-defibrilátoru se srdeční resynchronizační léčbou. Oba způsoby léčby zajišťují speciální přístroje, které umožňují jak stimulaci obou komor, tak i léčbu případných život ohrožujících arytmií.

Zkušenosti z velkých studií a také z pracovišť v České republice ukazují, že k očekávanému zlepšení dojde zhruba u 70 % nemocných. U některých je zlepšení velmi výrazné, že zcela vymizí projevy srdečního selhání. U části pacientů naopak nedojde k žádné větší změně, ale proces pokračujícího srdečního selhání se může zastavit. U 15 % pacientů terapie nemá žádný vliv nebo může dojít i k určitému zhoršení. Největší snahou proto je najít způsob, jak tyto nemocné identifikovat.

Kdo by měl podstoupit resynchronizační léčbu

Jedná se o pacienty se srdečním selháním a postiženou čerpací funkcí levé srdeční komory, jejichž potíže se nezlepší při léčbě pomocí léků. Kromě toho by tito pacienti měli mít rozšířený komplex QRS na EKG záznamu (jde o EKG projev šíření elektrického vzruchu svalovinou komor). To může zjistit prakticky každý lékař a pacienta odeslat do specializovaného centra ke konzultaci. Speciální echokardiografické vyšetření může zpřesnit indikaci.

Jaký je rozdíl mezi zavedením běžného kardiostimulátoru a přístroje pro resynchronizační léčbu?

Na rozdíl od implantace běžného kardiostimulátoru nebo kardioverteru-defibrilátoru je zavedení speciální elektrody pro resynchronizační léčbu technicky mnohem náročnějším výkonem. Souvisí to s tím, že každý člověk má na povrchu srdce jiný počet žil, které mohou být i různě vinuté nebo zúžené. Zejména u pacientů s výrazně zvětšeným srdcem vyžaduje technický úkon zavedení elektrody do jedné z těchto žil speciální průpravu. Nejprve je potřeba zavést speciální trubicovitě tvarované pouzdro do hlavní žíly (koronárního sinu), do kterého z povrchu srdce ústí další žíly. Poté se do žilního řečiště vstříkne kontrastní látka, která zobrazí všechny dostupné žíly v různých projekcích. Po výběru vhodné žíly se vybere potřebný typ elektrody a ta se umístí hluboko do nitra této cévy. Často je nutno nejprve do žíly umístit velmi tenký ohebný drátěný vodič a teprve po něm nasunout do žíly samotnou elektrodu. Pro tento výkon je rovněž potřebnýi speciální rentgenový přístroj – angiograf. Podobný přístroj se používá například k zobrazení koronárních tepen pomocí kontrastní látky – koronární angiografii.

V některých případech (u zhruba 10 % pacientů předurčených k resynchronizační léčbě) se zjistí, že nemocný nemá na povrchu srdce vhodné žíly k implantaci elektrody. Místo implantace do nevhodné pozice se používá tzv. videothorakoskopická metoda implantace nebo implantace z malého řezu (minithorakotomie). Během ní se elektroda našroubuje přímo na vybrané místo na povrchu srdce. Jedná se sice stále o operativní cestu léčby, ale tato operace je omezena na pouhé 3 drobné nářezy na hrudníku, kudy jsou zavedeny trubicovité porty pro nástroje nebo na malý řez. Dosavadní zkušenosti s těmito alternativními způsoby implantace jsou velmi dobré.

Historie resynchronizační léčby

První snahy o resynchroniační léčbu pomocí chirurgické implantace elektrod spadají do poloviny 90. let a od roku 1998 byl k dispozici první systém použitelný k zavedení elektrody do žíly na povrchu srdce.

První systém byl zaveden na 2 pracovištích (Nemocnice Na Homolce a IKEM v Praze) v polovině roku 1999. V celé ČR se v minulém roce implantovalo přes 900 přístrojů pro resynchronizační léčbu, což je počet srovnatelný s nejvyspělejšími zeměmi Evropy.

Partnerské organizace:
  • #
  • #
  • #
  • #